(Dopis rodičům jedenáctileté dívky, unesené a zavražděné.
Z knihy Kdo umře? od Stephena Levina)
"Ráchel dokončila svůj úkol na Zemi a opustila scénu způsobem, který nás tu zanechává s mučivým výkřikem v našich srdcích, zatímco křehké vlákno naší víry je takto hrubě zkoušeno. Je vůbec někdo natolik silný, aby zůstal vědomým pod tíhou takové lekce, jaké se dostalo vám? Patrně jen velmi málo, a dokonce i těm by se dostalo jenom pramínku vyrovnání a míru uprostřed dravých proudů vzteku, žalu, hrůzy a prázdnoty.
Nemohu zmírnit vaši bolest žádnými slovy a ani bych tak neměl činit. Neboť vaše bolest je pro vás Rácheliným odkazem. Ne snad, že bychom si ona či já vybrali naložit vám takovou bolest, je prostě zde. A musí planout svým očistným způsobem až do konce... Protože něco ve vás umře, když nesete nesnesitelné. A stane se to pouze v takovéto temné noci duše, že jste připraveni vidět tak, jako vidí Bůh, a milovat tak, jako On.
Nyní je čas nechat vás vyjádřit váš žal - nikoli falešnou sílu. Nyní je čas, abyste si tiše sedli a mluvili s Ráchel a poděkovali jí za to, že s vámi těch pár let byla, a podpořili ji v pokračování jejího úkolu při vědomí, že vy se tímto zážitkem stáváte soucitnějšími a moudřejšími.
Vím ve svém srdci, že se s ní budete setkávat znovu a znovu a najdete mnoho způsobů, jak jeden druhého poznat. A až se potkáte, budete v záblesku vědět to, co vám teď není umožněno. Proč toto musela být ta cesta, která to byla.
Naše racionální mysl nikdy nedokáže "porozumět" tomu, co se stalo. Ale vaše srdce, pokud je dokážete udržet otevřená Bohu, najdou svou vlastní intuitivní cestu.
Ráchel přišla skrze vás splnit svůj úkol na Zemi (což zahrnuje i způsob, jakým zemřela). Nyní je její duše volná a láska, kterou s ní můžete sdílet, je nezranitelná změnami času a prostoru."
zpět na články a reportáže